Výlety za krásami Brantické vrchoviny jsme ukončili červencovým výšlapem na Bednářský vrch. Protáhlý hřeben, viditelný za Dubovým vrchem před průjezdem křižovatkou k Radimi, mě lákal stejně, jako ostatní hory tvořící krásné panorama podél hlavní silnice ke Krnovu. Přesnější a velmi pěkný pohled na horu, se nabízí na stráni v blízkosti radimského rybníka (na žlutě značené turistické trase). Vrcholovou část tvarují prořídlé listnáče a podle nich se dá vrchol dobře rozeznat. Svahem hory vede modrá turistická značka, spojující Radim s Ježníkem. Do jejích nejvyšších míst se dá dostat po modré z obou směrů. My jsme zvolili jako výchozí bod rozcestník u parkoviště v blízkosti ježnické léčebny. Zhruba po tisíci a pěti stech metrech, v nejvyšším místě cesty, jsme měli vrchol na dosah. Ovšem jen zdánlivě. Posledních padesát metrů převýšení na několika stech metrech vzdálenosti k cíli, bylo třeba zdolat velmi neschůdným terénem. Při prvním pokusu dostat se k vrcholu, jsme se vrátili na cestu s nadějí, že najdeme schůdnější kousek terénu. Nenašli. Už po chvíli jsme znovu prolézali křovím a vysokou trávou, klopýtali přes kameny, spadlé větve a nerovný terén a zápasili s myšlenkou, akci před samotným cílem vzdát. Ani v místě, kde nás překvapily krásné javory, tvořící alej přímo na hřebeni hory, to nebylo lepší. Navzdory všem peripetiím jsme byli překvapeni překrásným, téměř kruhovým výhledem. Petrovy kameny, Praděd, Vysoká hora, Medvědí vrch, Orlík, vesnice Zátor, Radimský kopec, Velký Tetřev a Uhlířský vrch, to byla odměna za trmácení se nepříjemným terénem. Dalekohledem byla vidět i Slunečná. Snaha sejít z vrcholu jiným směrem, nepřinesla žádný efekt. Kamarádka, v přírodě vždy pozitivně naladěná, situaci glosovala slovy: „ Amazonské pralesy to nejsou.“ „Ale jsou, odporovala jsem jí v duchu a trpělivě šlapala za manželem, který pomocí turistické hůlky prorážel cestu křovím. Kdybych měla tu moc, nechala bych z modré upravit a vyznačit pro turisty odbočku k vrcholu. Přesto, že na jedné z protějších hor stojí rozhledna (Vyhlídka). O procházce na Bednářský vrch, s odpočinkem ve stínu upraveného okolí ztepilých javorů a s pohledem na velikány Hrubého Jeseníku, si zatím nechám jen zdát. Na Brantickou vrchovinu se určitě někdy vrátíme a z Vyhlídky nad Ježníkem se pokocháme pohledem do míst, nyní již důvěrně známých.

Vyšlo: Deník 8. 8. 2008
Autor: Helena Rusková