Na horu Ostroh jsme se vypravili v květnu. U myslivny, proti autobusové zastávce v obci Zátor-Loučky, nás přivítaly rozkvetlé ovocné stromy. Krásně prosluněná cesta za myslivnou, lemovaná smíšeným lesním porostem, okouzlovala od samého začátku. Podezírala jsem manžela, že chodí se zakloněnou hlavou. Co chvíli obdivoval koruny krásných jedliček, pěkně urostlých borovic, modřínů nebo buků. Mírně stoupající cesta, místy nenápadně se otevírající do okolí, umožňovala příjemnou procházku. Pejsek naší kamarádky, který nás doprovázel, spokojeně vrtěl ocáskem. Vrchol hory se dal velmi dobře odhadnout, jen pěšinka k němu směřující, se nám po chvíli ztratila. Nejvyšší místo jsme poznali podle zřetelně převyšujícího se terénu. Z tohoto ostrohu, podle něhož hora dostala název, se nám otevřel výhled na horu Velký Tetřev nad milotickým nádražím, jeho okolí a osadu Jelení. Břízky na vrcholu hory, v sousedství rozkvetlých ptačích třešní, působivě ovlivňovaly naši jarní náladu. Chvilku na samém vrcholku jsme si skutečně vychutnali. Už, už jsme se chtěli vydat na zpáteční cestu, když manžel z jednoho místa objevil mezi stromy nečekaný obraz. Až sem nás pozdravila věž stále ještě zasněženého vrcholu Pradědu. Neradi se vracíme stejnou cestou. Na Ostrohu to nebylo třeba. Horu jsme si obešli pěkně dokola. V jednom místě cesta ústila z lesa na okraj louky, ale pokračovala zde další, travnatá pěšina. Během dvou hodin a po překonání vzdálenosti o málo delší čtyř kilometrů, jsme nečekaným způsobem vstřebali do sebe spoustu jarní energie. Procházka lesní cestou na úpatí Ostrohu je dobře zvládnutelná i bez turistického značení. Je jistě dobrým tipem pro víkendovou chvíli strávenou uprostřed přírody. Nejhezčí obrázek rozložitého Ostrohu lze pořídit v blízkosti zátorského vlakového nádraží. Odtud je nádherný výhled na Brantickou vrchovinu, nejenom na Ostroh.

Vyšlo: Deník 4. 7. 2008
Autor: Helena Rusková