V mapě vyznačená kóta s názvem Vinice mi pěkně zamotala hlavu. Jakkoliv se zdá v blízkosti brantické restaurace U Šveců jako nejvyšší hora kopec naproti přes silnici, kóta s názvem Vinice a zjevně i stejnou nadmořskou výškou, se nachází o kus dál, ve směru k Radimi. Po historii názvu Vinice jsem pátrala marně. Zdejší, na jižní stranu otočené svahy, nabízejí domněnku, že by krajina mohla mít vinařskou minulost. Oblast mezi zátorskou a brantickou křižovatkou, kterou bych klidně příhodným názvem Vinice nazvala celou, je nádherně členitý terén. V době našeho výšlapu zářil v blízkosti silnice zlatou barvou lán řepky olejné a malé kopečky na jeho pozadí vytvářely okouzlující panorama. Až na jeden, nenesou žádný název. Na kopci, nejbližším zátorským hospodářským budovám (kravínu), stával kdysi hrad Zátor a kopec se nazývá Zátorský vrch. Výškový bod v mapě ale vyznačen není a po hradu se údajně nedochovaly žádné pozůstatky. Na průzkum této oblasti jsme se vypravili z Brantic, od již zmíněné restaurace. Vede tudy žlutě značená trasa, směřující do sedla. Cesta jen velmi mírně stoupá a vytváří půlkruh kolem vrcholu u hlavní silnice. Ze sedla, kde se nachází turistický rozcestník s názvem Vinice sedlo, by mělo být ke stejnojmenné kótě převýšení pouhých devět metrů. I když jsme vystoupali nad sedlem nepříjemně zarostlým terénem do nejvyššího místa, výškový bod, ani nic zajímavého jsme tady nenašli. Od rozcestníku je možné pokračovat po žluté do Radimi. My jsme odbočili vlevo na neznačenou cestu, vytvářející pět kilometrů dlouhou spojnici mezi žlutou a modře značenou trasou, pro nás končící rozcestníkem u zátorkého kravína. Je tudy hezká procházka. Cesta je lemovaná nejrůznějšími druhy jehličnatých i listnatých stromů, každý tu může najít svůj oblíbený druh. Překrásné borovice v blízkosti sedla, poněkud vzrostlejší než ty, které jsme objevili na sousedním Dubovém vrchu, nás opět okouzlily. Nechyběly tu ani moje oblíbené modříny a všudypřítomné ladné břízy. Jen na chvíli se nám otevřel výhled na obec Zátor, zátorský kostel a Švédská pole nad zátorským nádražím. Ve svém závěru cesta pokračuje svahem Zátorského vrchu. Tady jsme objevili skálu se sotva znatelným vysekaným znakem a nečitelnými římskými číslicemi. Může jít o znak bývalých pánů ze Zátoru? Dřív než jsme svůj výlet ukončili v restauraci U Šveců, zastavili jsme se v obci Zátor u nenápadného pomníčku, připomínajícího zásluhy úvalenského rodáka, lékaře Hanse Kudlicha, který jako mladičký poslanec přednesl v rakousko-uherskén sněmu návrh na zrušení roboty. Pokračovali jsme krásnou procházkou malebnou obcí. Jestli nevěříte, že je Zátor obec vskutku malebná, neváhejte se tady zastavit. Budete-li mít sebou PET láhev, můžete si odvézt chutnou a osvěžující zátorskou minerálku.

Vyšlo: Deník 18. 7. 2008
Autor: Helena Rusková