Hora nad Skrbovicemi tak dlouho přitahovala moje pohledy, až jsme se na ni vypravili. Její název napovídá, že se tu nejspíš, někdy v dávné minulosti, chovaly ovečky. Převážně smrkový les v nižších polohách a bukový v horních partiích, z dálky působí poněkud rozcuchaně. Vrchol se téměř rovnoměrně svažuje na obě strany a vytváří mírně kupovitý tvar. Uvidíme ho po pravé straně silnice ještě před výjezdem ze Široké Nivy ve směru na Kunov. Zřetelně se liší od sousedního, protáhlého Tkalcovského vrchu a je snadno zapamatovatelný. Pod vrcholem, vysoko v lese, vede vrstevnicová cesta. Ve směru od Kunova začíná u železničního přejezdu před vesnicí Skrbovice (na lesní křižovatce je třeba odbočit doprava) a končí na opačné straně vesnice vyústěním na silnici spojující Skrbovice s Bruntálem. Chodník, který by z ní šplhal k hřebeni hory, jsme nenašli, ale k výstupu docela dobře posloužily stopy způsobené lesní technikou. Orientace zde nebyla obtížná a na hřeben, po kterém vede dokonce chodníček, se dalo docela dobře vystoupat. Čekala nás krátká a příjemná hřebenová procházka. Ohniště uprostřed pěšiny nás příliš nenadchlo. Doufám jen, že si tady, v lese mezi stromy, ohníček nikdo neudělá. U ohniště umístěné posezení sice vyzývá k odpočinku, ale příjemněji je o kus dál, na zčásti otevřeném vrcholku hory. Vrcholová značka na kmeni košatého dubu informuje o cíli cesty. Teprve tady se dá utábořit a využít si pobytu v krásné přírodě. O krásné výhledy jsme nebyli ochuzeni. Již cestou se otevřel pohled na horu Špičák nad Širokou Nivou, obec Dětřichovice a v dálce stále ještě zasněžený vrchol Pradědu. V nejvyšším místě hory se nabízí pohled na Širokou Nivu, Ševcovský kopec nebo horu Větrovec. Domů jsme se vraceli s pocitem krásně prožitého dopoledne docela všedního dubnového dne.

Vyšlo: Deník 23. 5. 2008
Autor: Helena Rusková