Nové Heřminovy vešly do povědomí čtenářů vlekoucím se sporem o výstavbu přehrady. Pro mne je obec místem plným vzpomínek. Manžel zde strávil u svých prarodičů nejedny krásné prázdniny. Později jsme tady, ve skromných podmínkách, prožívali začátky našeho manželství. Pro pitnou vodu jsme chodili k sousedům, užitkovou jsme nosili z potoka. Potok tvořil dolní hranici pozemku, jehož horní část lemovala železniční trať. Heřminovy jsou také místem, kde jsme se těšili z našeho prvního děťátka. Dnes už to zní neuvěřitelně, ale pleny jsem vyvářela na sporáku v obytné místnosti a máchala v potoce. Netrvalo to dlouho, změnili jsme bydliště. Po více jak čtyřiceti letech jsme v okolí obce podnikli tři výlety. Na levém břehu řeky Opavy, v jejím ostrém ohbí, se vypíná hora dobře zapamatovatelného názvu, Ptačí hora. Na výšlap na její vrchol jsme vyrazili společně s vnoučaty. Za mostem ve směru na Krnov odbočuje doleva lesní cesta. Brzy se ostře stáčí pravým směrem, poněkud prudčeji stoupá, aby se posléze za levotočivou zatáčkou změnila v příjemnou a klidnou procházku úbočím hory. Mile překvapí odpočinkové místo s lavičkou. Odtud je třeba vydat se pěšinou vzhůru. Ani ta nevede až na vrchol. Poslední část trasy jsme stoupali prudkým svahem k cíli. Vnučka, jindy pohodlná, se mě držela za ruku a povzbuzovala slovy: „babičko, to zvládnem.“ Na vrcholu jsme našli geodetický bod a v jeho blízkosti vysílač, na který se děti tolik těšily. Jako cíl dalšího putování jsme zvolili kopec na jižní straně, nad pravým břehem řeky. Tentokrát jsme vyrazili bez vnoučat. Cesta za místním obchodem nás přivedla na pokraj lesa a převedla přes železniční trať. Záhy jsme ji opustili. Vydali jsme se svahem nad tunel, do místa, kde do tunelu vjíždí vlak ve směru od Milotic. K nejvyššímu místu hory jsme museli zdolat ještě slušné převýšení. Zčásti pěšinou, zčásti opět cestou necestou. Geodetický bod jsem v zarostlém terénu málem přehlídla. Manžel však toto místo velmi dobře znal. Pamatoval si, že zde stávala dřevěná rozhledna, na kterou jako školák se svými kamarády lezl. Od té doby uplynulo více jak půl století. Vrcholek v mapě nemá žádný název, svahy pod ním jsou označovány jako Křoviny. Manželovi němečtí předci horu nazývali Tunelberg . Vedlejší vrchol východněji směrem k Miloticím se nazývá Hříběcí a má téměř stejnou nadmořskou výšku. Přála jsem si vrátit se zpět nad tunel, tentokrát na jeho opačnou stranu. Ono důvěrně známé místo jsem i po letech poznala. Nejednou jsme zde s dětmi sledovali houkající vláček vyjíždějící z tunelu a supící si to směrem k Bruntálu. Pro děti nezapomenutelný zážitek.

Vyšlo: Deník 5. 10. 2007
Autor: Helena Rusková