Moravský Blaník - zaslechla jsem asi před pěti lety z Českého rozhlasu. Pořad právě končil. Kde to je?, pátrala jsem mezi známými, zabrousila dotazem i mezi turisty. Marně. Později jsem pročítala texty v turistických mapách. Tady jsem ho našla. Vrchol Bradlo, „zvaný také Blaník severní Moravy“, stálo ve vysvětlivkách. Legendární hora, opředená pověstmi. Jednu jsem si vytiskla z internetu a založila. Ubíhaly měsíce i roky. O letošních prázdninách zavítala na Bradlo Toulavá kamera České televize. Pořad zamíchal pomyslným pořadníkem našich plánovaných výletů. Konečně jsme vyrazili. Na Rýmařov, Dolní Loučku a Šumvald do Nové Hradečné. Od nás z Vrbna 58 km. U vlakového nádraží, v samé blízkosti turistického rozcestníku, se dá pohodlně zaparkovat. K rozcestníku pod vrcholem Bradla vede červená turistická trasa v délce tři kilometry. Bradlo je nejvyšším bodem Úsovské vrchoviny, kterou lze považovat za nejjižnější cíp Hrubého Jeseníku nebo spíše dle starých map za podhůří Jeseníků. Několik desítek metrů trasa prochází částí obce, pokračuje jako polní cesta, z počátku lemovaná stromy, po chvíli strništěm po právě sklizeném obilí. Jakmile se cesta vnoří do převážně smrkového lesa, přechází ve velmi prašnou, později kamenitou, úvozovou cestu. Cesta vede pod úrovní terénu, místy až v hloubce velikosti lidské postavy a v šířce rozchodu kol těžké lesní techniky. O nejrůznější kameny, balvany či celé seskupení balvanů není v okolí trasy nouze. Však se k nim také váže jedna z pověstí o Bradle. Samotný kopec vypadá z dálky jako nenápadné zalesněné návrší. U rozcestníku pod vrcholem se setkává červená s modrou a zelenou, sbíhá se tady přístup k vrcholu z dalších okolních obcí, Lipinky, Libiny, Nedvězí či Kamenné. Tady je příjemné zastavení. Lovci nejrůznějších přírodních scenérií si určitě přijdou na své. Převažují samozřejmě scenerie kamenné. Některé z balvanů jsou ploše tvarované a vyzývají k příjemnému posezení a vybalení obsahu batůžků. Nechybí tu ani tabule s mapou a informacemi o Bradle a jeho okolí. Před výstupem na vyhlídku, která je odtud sotva dvě sta metrů, je dobré odbočit jen pár metrů vlevo pod skálu, kde stojí zajímavý kamenný přístřešek. Nazvala bych ho „útulnou“. Je opatřený visacím zámkem a informací pro případné nenechavce, že za zamčenými dveřmi se nenachází nic, co by stálo za poškození objektu. Samotný pohled na kamennou chaloupku je milý, obohacující o další zážitek z cesty k vrcholu. Na vrcholu Bradla je 25 metrů vysoká skála, sloužící jako cvičná skála pro horolezce. Pěším turistům slouží uměle vytesané schody, opatřené zábradlím. I když se tu nachází upozornění o vstupu na vlastní nebezpečí, schody, zábradlí i vrcholová plošina jsou nově upravené. Vyhlídka poskytuje jedinečný kruhový výhled, zcela nepatrně v některých místech stíněný přerůstajícími stromy. Chyběly mi tu jen tabule se směrovkami, ukazujícími jednotlivé cíle pohledu. I s mapou v ruce je přesná orientace, zejména na vzdálenější místa, velmi obtížná. I když druhý zářijový den byl příjemný a slunečný, viditelnost nebyla nejlepší a my jsme dalekohled zapomněli doma. Za příznivějších podmínek, lze uvidět kopuli Sv. Hostýna, Svatý Kopeček u Olomouce, Chřiby nebo Králický Sněžník. Přesto jsme se dostatečně pokochali pohledem do nejbližšího okolí, na obec Hradečnou, Šumvald, Šumvaldský rybník či vrcholy Nízkého i Hrubého Jeseníku. Proč má hora Bradlo přezdívku Moravský Blaník, jaké pověsti se o hoře vyprávějí a nejen to, si povíme příště.

Vyšlo: Deník 5. 9. 2008
Autor: Helena Rusková