Pro čtenáře, kteří nečetli první část mého povídání, bych chtěla zopakovat, že přezdívku Moravský Blaník nese legendární hora Bradlo, 600 m n. m., opředená několika pověstmi. Bradlo je nejvyšším bodem Úsovské vrchoviny, kterou lze považovat za nejjižnější výběžek Jeseníků do Hornomoravského úvalu. V minulosti bylo Bradlo centrem slavností a manifestací národnostního charakteru. Ty stály zřejmě u zrodu pojmenování Moravský Blaník. Skalní vyhlídka byla vybudována již na konci 19. století. První velká slavnost s tanečním a kulturním programem, které se zúčastnily tisíce lidí, se na Bradle konala 20. června roku 1897. Před rokem 1945 probíhala pod Bradlem dělicí čára mezi německým a českým etnikem. Vrchol sloužil k uvolňování národních vášní. Němci zde pořádali slavnosti první neděli v květnu a o slunovratu, ve třicátých letech se zde konaly manifestace českých hraničářů. Poslední manifestace se tu uskutečnila po roce 1948. Hora je bohatá na spoustu balvanů kvarcitu, jednoho z nejodolnějších druhů křemene. Kameny roztroušené po celé hoře, jejichž množství přibývá směrem k vrcholu, poskytly nejspíš důvod ke vzniku jedné z pověstí: Lakomý sedlák z obce Lipinka pod horou, se upsal ďáblu pro vidinu snadného zbohatnutí. Ve smlouvě, podepsané krví, si vymínil, že před odchodem do pekla čerti musí provést jeho zakázku. Měli za úkol přes noc postavit na vrcholu hory vysoký hrad. Když v Nové Hradečné zakokrhal kohout, čerti upustili kameny a prchali do pekla. Stavba zůstala nedokončená a balvany dodnes rozeseté po celé hoře. Jiná pověst vypráví o puklině ve skále, která se jednou za rok, první květnové noci, rozestupovala. Otevíral se přístup k pokladu, ukrytému hluboko v podzemí. Chudá vdova, tisknoucí v náručí pětiletého hošíka, se vydala v ten den s blížící se půlnocí ke skále. Když na hradčanském kostelíku odbyla dvanáctá hodina, odstrčila matka plačícího chlapce a sama vnikla do lůna hory. Bloudila temnými chodbami, poklad však nenašla. Zklamaná se vracela, ale synka již nespatřila. Běhala po lese, volala, vše nadarmo. Po několika dnech našel dřevař matku mrtvou pod Bradlem. Od té doby se skála neotevírá. Jen první noci májové ozývá se ze skály tklivý dětský pláč. Pověsti mají různé verze v českém i německém jazyce. Německá verze je údajně milosrdnější, v ní se matka se svým synáčkem přece jen nakonec setkává. Po návratu z vrcholu, plni zážitků, navštívili jsme malou venkovskou hospůdku poblíž vlakového nádraží s lákavým názvem Pod Bradlem. S povděkem jsme se usadili v nekuřácké části hospody, kde se dalo nad šálkem kávy příjemně spočinout. Nevynechali jsme ani zastavení u místního kostela. Za ním vede polní cesta, z níž se mi podařilo udělat pěkné snímky Bradla. Jen škoda, že vrcholová skála je zakrytá stromy a není vidět. Již na skalní vyhlídce mě zaujal pěkně oblý, kupovitý a bezlesý kopec, jehož vrchol je brázděn pravidelnými pruhy stromů. Nelze ho přehlédnout. Díky ochotným občanům obce jsme zjistili, že se díváme na Křížový vrch, se známou křížovou cestou nad obcí Ruda u Rýmařova. A přidali další informace. Dominantně vypadající vrch, viditelný z Bradla i Nové Hradečné, je Kamenný vrch u Šumperka a nejvyšší viditelný vrchol jsou Ztracené kameny nad Skřítkem. Za pěkného počasí se za nimi rýsuje i věž Pradědu. Díky těmto „průvodcům“ nám nakonec tabule se směrovkami nechyběla a domů jsme odjížděli s krásným pocitem, že až znovu pojedeme touto krajinou, bude nám zase o něco blížší.

Vyšlo: Deník 12. 9. 2008
Autor: Helena Rusková