Manžel projel jižní část Nízkého Jeseníku křížem krážem. Jezdíval tudy, co by spojař za prací. Pro mě byla tato oblast dlouho tabu a nejvyšší hora Nízkého Jeseníku, Slunečná (800 m n. m.) pouhým zeměpisným pojmem. Nenápadná, utajená, jako by ve stínu svých dominantnějších sousedů. Takový Velký Roudný, pyšně se ukazuje na všechny strany a láká turisty svou pověstí hory sopečného původu. Ke své popularitě si připíše další bodík. Poslední sobotu v říjnu ho čeká slavnostní otevření nově postavené rozhledny. Na trase Bruntál - Olomouc na sebe Slunečná přece jen upozorňuje. Vysílačem, postaveným na samém vrcholu. Má však smůlu. V době, kdy vysílače rostou jako houby po dešti málem na každé vyvýšenině, identifikace vrcholů podle nich přestává fungovat. Chcete-li si být pohledem na horu jisti, odbočte v Dětřichově n. Bystř. směrem na Moravský Beroun. Zde se vám skromně vyhlížející Slunečná, přece jen odhalí. Před rokem, jednu pěknou podzimní neděli, jsme přemýšleli, kam s vnoučaty na výlet za přírodou. Zvítězila turisticky značená trasa, kde nehrozilo překvapení ve formě špatně schůdného terénu a dlouhého hledání. Červená, vedoucí od motorestu Slunečná v Dětřichově n. Bystř., na již zmíněnou horu stejného názvu. Motorest, slibující na závěr výletu sladkou odměnu, byl pro děti výbornou motivací. První část cesty jen mírně do kopce po široké lesní cestě se dětem líbila. Z ní jsme odbočili do svahu a dál pokračovali dobře značenou lesní pěšinou. Zde se již zrychlil tep i dech, brzy se však ukázal vrcholek s vysílačem. Nahoře vnučka prohlásila, že již neudělá ani krok a bylo třeba ji přesvědčit, že se nemůže vzdát těsně před cílem. K nejvyššímu bodu s patníkem bylo stejně jen pár metrů. Děti nejvíc zaujala kamenná pyramida. Tu na vrcholu vytvořili se svou učitelkou školáci z Moravského Berouna. Kdo ví, kde kameny nasbírali a odkud je nosili. Nepochybně to byla pro děti dobrá a užitečná zábava. Na svůj výlet nezapomenou a pro turisty je jejich dílko milým přivítáním. Výhled z vrcholu není I tak se tu dá příjemně odpočívat a relaxovat. Jen posezení si musí návštěvníci vytvořit sami. Dolů jsme dětem sotva stačili. Jinak nerozlučný sourozenecký párek, na široké lesní cestě se začal mezi sebou požďuchovat. Musela jsem zapojit své pedagogické, velmi chabé nadání a vymýšlet, jak je zabavit. Dostali za úkol na střídačku objevovat zajímavosti v okolí trasy. Dětská fantazie je úžasná. V obláčcích na obloze dokázali vidět některého z domácích mazlíčků a ve stromech či keřích pohádkové bytosti. Hned si všimli zajímavé rostlinky, objevili broučka v trávě, ptačí budku na stromě i vzdálený posed. Nabídku sladkostí v motorestu si z jídelníčku chtěli přečíst sami, jak malá školačka, tak její bratříček předškoláček. Jen mu to trvalo trochu déle. Oslovil je pohár Bimbo, nejdřív názvem, posléze i lentilkovou ozdobou. Při každé oslavě děti žadoní: „na pohár chceme na Slunečnou“. I když jim pro velkou vzdálenost nemůžeme vyhovět, název hory ani stejnojmenného motorestu a poháru Bimbo zcela jistě nikdy nezapomenou. Na Slunečnou lze vyrazit také delšími značenými trasami. Z Lomnice, Nových Valteřic či Moravského Berouna. Pro náročnější se nabízí dlouhá hřebenová trasa od Černého mostu v Nové Pláni.

Vyšlo: Deník 26. 10. 2007
Autor: Helena Rusková