Přesto, že mnoho čtenářů Velký Roudný a jeho okolí důvěrně zná, věřím, že je koho připomínkou tohoto krásného místa oslovit. Tvarově výrazný, kuželovitý kopec sopečného původu, je viditelný z nejrůznějších míst svého blízkého i vzdáleného okolí. Nemá sousedy, říkám mu vrch samotář. Výchozím místem k sotva půl roku staré rozhledně, je obec Roudno, ke které odbočuje silnice z křižovatky za Valšovem, na trase Bruntál-Olomouc. Asi pět set metrů nad vesnicí, u informační tabule, se dá pohodlně zaparkovat. Přístupová cesta, dlouhá jen málo přes jeden kilometr, vede zatravněnou strání a umožňuje daleké rozhledy. Brázdí zelený koberec, zdobený spoustou zářivě žlutých pampelišek. Jeho barevnou kompozici doplňují čerstvě rozkvetlé ptačí třešně, střídavě s oslnivě zelenými, svěže vypadajícími modříny v samotném závěru cesty. Rozhledna není jediným objektem zájmu návštěvníků a je na každém, kam ho nohy zavedou nejdřív. Ještě před rozhlednou odbočuje pěšina k obrovskému balvanu. Pověst o balvanu, dle pověsti s otiskem Boží nohy a se stopami po čertích drápech, si můžete přečíst na informačním panelu. Na protilehlém konci vrcholu oko potěší kouzelně vypadající kaplička, kdysi závěr křížové cesty. Za kapličkou lze objevit poslední, patnácté zastavení, zřejmě jediný dochovaný kousek. Pár kroků od kapličky můžete spočinout na lavičkách kolem ohniště a vyčkat, až rozhlednu opustí návštěvníci před vámi. Místo je hojně navštěvované. V obyčejný pracovní den jsme tu potkali hned několik výletníků. Mladý pár dokonce do kopce, se sto patnácti metry převýšení, vytlačil kočárek. Trojice návštěvníků středního věku sem zavítala i se svým čtyřnohým miláčkem. Úmysl další skupinky prozrazoval nezvykle velký objektiv fotoaparátu a rodiče s temperamentními ratolestmi nebylo možno neslyšet i přes zvuk dětmi rozdováděného zvonečku, visícího nad ochozem rozhledny. Nechybí tu ani podpisová kniha, umístěná na kmeni stromu. Na chvíli jsme osaměli. Konečně, po zdolání sedmdesáti dvou schodů, jsme stanuli na vyhlídce. Začneme na jihozápadě pohledem na nenápadný vrchol nejvyšší hory Nízkého Jeseníku, Slunečné, kterou poznáme bezpečně podle vysílače. Budeme-li se pomalu pohybovat ve směru hodinových ručiček, spatříme nejdříve zářivě bílou siluetu kostela na Uhlířském vrchu, nenápadně se rýsující obrysy kostela na vrchu Anenském, celý hřeben Hrubého Jeseníku s Petrovými kameny a samozřejmě také Praděd. Bezpečně rozeznatelný je vrchol Vysoké hory nad Vrbnem a nejvyšší vrchol v tomto směru, Medvědí vrch. Můžeme se pokochat pohledem na obec Roudno s kostelíkem přímo pod rozhlednou nebo na vodní hladinu Slezské Harty. V jejím těsném sousedství objevíme jediný pozůstatek po obci Karlovec, barokní kostel Sv. Jana Nepomuckého. Fascinující je pohled na dlouhou, od vody do kopce šplhající obec Rázovou. I když můj výčet zdaleka není úplný, skončíme pohledem u vysílače a dvou větrných elektráren na Veselském kopci nad městečkem Odry. Na cestě zpět, jen pár km odtud, lze doporučit příjemnou zastávku v rekreační obci Nová Pláň, na břehu západní části přehrady. Kousek za mostem se nachází půjčovna loděk. V její blízkosti se dá zaparkovat (dále je zákaz vjezdu) a udělat si přesně dva km dlouhou procházku k výše zmíněnému kostelíku na katastru bývalé obce Karlovec. Stavba, jediná tady u vody, budí respekt. Když sestoupáte pod kostelík nad hladinu přehrady, můžete pohledem do zdejší krajiny potěšit oko i duši. Snad odnikud neuvidíte tak okouzlující obraz Velkého Roudného, hrdě se tyčícího na pozadí vodní nádrže. V Nové Pláni upoutá vzhledem penzion U Jelena. V bývalé kapli, ve které toto zařízení sídlí, se nabízí občerstvení za přijatelné ceny. Příjemné završení výletu.

Vyšlo: Deník 30. 5. 2008
Autor: Helena Rusková