Smolný vrch najdeme v Žulovské pahorkatině, která je podhůřím Rychlebských hor. Vrchol s nadmořskou výškou pouhých 404 m, by se mohl zdát nezajímavý, ale opak je pravdou. Na tak zvané ostrovní hoře můžeme pod názvem „Venušiny misky“, navštívit národní přírodní památku. Přístup je možný po značených trasách hned ze tří míst. Ze Žulové, Vidnavy nebo Černé vody. Trasa ze Žulové vede přes nejvyšší vrchol zmíněné Žulovské pahorkatiny, který nese název Boží hora (525 m n. m.). Vrchol je známý křížovou cestou a zdaleka viditelnou novogotickou poutní kaplí. Tyto památky jsme již v minulosti navštívili, a proto jsme pro výšlap ke Smolnému vrchu zvolili trasu vedoucí z vesnice pro nás zcela neznámé, z Černé vody. Jsou odtud k cíli pouhé 4 km. Další dvě vzpomenuté trasy jsou delší. Černá voda je malebná vesnička, dlouze se táhnoucí podél silnice. Na jižní straně je lemovaná krásným hřebenem Rychlebských hor, s dominantním vrcholem Sokolího vrchu (967 m n.m.). Rozcestník k Venušiným miskám najdeme naproti kostelu, který pochází z r. 1787. První polovinu trasy lze pojmout jako překrásnou procházku. Nenáročná cesta, bez výškových rozdílů, s úzkým pásem smíšeného lesa po levici, poskytuje na druhé straně příjemný pohled na okolní krajinu. Zajímavé zastavení nás čeká u rybníka, na jehož břehu, jak jinak, nechybí rybáři. Podle památného stromu, starého více než 400 let, nese rybník název U dubu. Škoda, že mohutný strom nebyl v době naší návštěvy ještě probuzen ze zimního spánku a jeho koruna nestihla skrýt zásahy provedené lidskou rukou k jeho ozdravění. Abych si mohla u rybníka vyfotografovat pěkný, přírodní žulový útvar, musela jsem nejdříve přesunout slušnou hromádku odpadků. Ach jo!! Také další část trasy, pokračující lesní nezpevněnou cestou, je bez výškových rozdílů a teprve ve chvíli, kdy do cíle zbývá jen 500 m, se zvedá prudce do kopce. Stoupající pěšina je od samého začátku lemovaná různě tvarovanými balvany, až nakonec vyústí do míst, kde se nacházejí nejrůznější prohlubně, skalní křesla, sedadla, či výklenky. V minulých dobách probudily lidskou fantazii a daly vznik pověstem, které se o nich vypráví. Mezi skalami prý měly (nebo snad ještě mají) svůj domov malé, skřítkům podobné postavičky. Bájné bytosti, nazývané Venušiny lidičky, jejichž ženušky ve skalních mísách praly prádlo nebo se v nich za jasných nocí koupaly, byly prý bytosti docela příjemné. Pomocí kápí se stávaly neviditelnými a svými bylinkami a výrobky z nich, pomáhaly lidem. Děti, které do skal zabloudily, hostily sypanými koláči. Dnes jsou žulové útvary opatřeny zábradlím a skýtají nádherný výhled západním směrem. Nejbližším objektem pohledu je vesnice Kobylá a další ostrovní hora s názvem Chlumec nebo také Kaní hora (476 m). Z Černé vody Smolný vrch není vidět, pro fotografii hory jsme si po návratu do vesnice zajeli právě do Kobylé. Venušiny lidičky jsme nepotkali, nad hlavními prohlubněmi jsme se raději dlouho nezdržovali. Tedy přesněji řečeno, dámská část naší tříčlenné výpravy se tu dlouho nezdržovala. Ze žulových kamenů, hojně rozesetých po vrcholu, jsme bez problémů vybrali „sedadla“ vhodná k polednímu odpočinku. K příjemné náladě přispěly nevtíravé doteky jarních slunečních paprsků, zeleň čerstvě olistěných stromů i překrásný zpěv pěnkavy obecné. Pořádně jsme si to užili. O existenci tohoto zajímavého místa, jsem se dozvěděla teprve nedávno a věřím, že tento fyzicky zcela nenáročný výlet najde své další příznivce.

Vyšlo: Deník 24. 4. 2009
Autor: Helena Rusková